Světlušky a Harry Potter

Jsou všude a je jich tu jako v Las Vegas žárovek a tak snad poprvé v životě mám pocit, že Broučci opravdu existují, že někde pod mezí mají svůj domeček a že ta pomíjívá zářivá světýlka jsou jejich lucerničky. Vzhledem k tomu, že jsem v předchozí větě vyčerpala svojí denní povolenou dávku zdrobnělin, přestanu psát o světluškách jako takových a přejdu k tomu, že jsem právě dorazila domů z výletu na kole. A protože je deset večer a můj bicykl nemá světlo, osvětlovaly mi notnou část cesty právě jen a jen ty světlušky. Ale přežila jsem, urazila nějakých 30 km a ještě jsem stihla cestou nakoupit. V práci jsem slíbila na pondělí jablkový štrůdl.

O půlnoci z pátku na sobotu se začal prodávat poslední díl Harryho Pottera. Nevím sice, jak se jmenuje, ale zato jsem byla včera kolem jedenácté večer svědkem velké čarodějnické párty v knihkupectví Borders v nedalekém městečku Wheaton. Děti co sotva uměly číst, jejich starší sourozenci - hlavní konzumenti - a občas i jejich rodiče odění do černých a fialových hávů soutěžili v nejrůznějších kategoriích a blýskali se před sebou navzájem hlubokými znalostmi v oboru Potterologie. Všichni zjevně netrpělivě očekávali úder dvanácté hodiny, kdy se pokladny mohly rozjet naplno a mladí čtenáři mohli nastartovat svoje kouzelná košťata a s čerstvým literárním úlovkem uhánět k domovu.