17 hippies

Pokud jeden obrázek řekne víc než tisíc slov, pak jedna amatérská nahrávka z koncertu kapely, která si říká 17 hippies stojí za pět rozvášněných blogopisů. Tahle Berlínská bomba se už po prvních tónech vyšplhala na vrchol mého hudebního žebříčku (katastrofálně dlouho dominovaného Leonardem Cohenem, euro-popem a Nohavicou), a po druhé písničce jsem se rozhodla uspořádat po svém návratu hromadný výlet do německé metropole, jen co budou k dispozici informace o vystoupeních.

A taky jsem si zase o něco vylepšila názor na německý jazyk. Dodává tomuhle mnohovrstevnatě bodrému pan-evropsko-cirkusáckému stylu jakýmsi protipólným způsobem pořádek. Ale taky ukazuje svoji hravou poetickou tvář, ruku v ruce s francouzštinou šansonů o zhrzené lásce. Když Kiki Sauer odhrnula vlnu blond vlasů ze své Marlen Dietrichovské tváře, zmáčkla akordeón a spustila Es ist so still, als wäre sie allein..., dosud radostně poskakující obecenstvo utichlo a barem byla cítit sdílená nostalgie pohupující se spolu s námi do rytmu.